Pár arassariů jsem přivezl od našeho jediného dovozce těchto ptáků,pana Šimona z Chotěboře. Ptáci byli pečlivě vybráni,pára byla v dobré kondici a poměrně za přijatelnou cenu. Ptáci byli endoskopovaní přímo u dovozce. Jelikož jsem již v minulosti od této firmy nakupoval nějaké páry loriů, neměl jsem důvod nevěřit, že je to zaručeně pár.

Samice byla dospělý kus,dobře vybarvený, kdežto samec měl barvy bledší. Zpočátku jsem měl obavy, že se jedná o jiný poddruh,který je popisován v zahraniční literatuře jako PTEROGLOSSUS ARACARI RORAIMAE. Mezi těmito druhy je rozdíl ve žluté barvě,která je u jednoho poddruhu citronově žlutá a u druhého sírově žlutá.

Asi po dvou měsících se samec začal dobarvovat,takže to byl mladý jedinec,což mě potěšilo. Arassariové nejsou tak výrazně zbarveni,jako jsou jejich příbuzní velcí tukani, ale co ztrácí proti nim na barevnosti, o to víc zajímavější je pozorovat jejich chování,obvzláště námluvy. V době toku je úžasný pohled na jejich šavlový tanec, jak jeden druhému svým mohutným zobákem svírá krk a tlučou zobáky o sebe do větví.

Arassariové mají rádi prostornější voliéru, u mě 5 krát 3,5 metru + vnitřní ubykace ataky velmi hustě zarostlou černým bezem,vinnou révou a kopřivami. Musí mít dostatek větví, na kterých celý den neúnavně poskakují. Jsou to velmi obratní letci , dokáží i v takovém malém prostoru velmi dobře manévrovat v hustém porostu.

Nevýhodou je, že s těmito ptáky se nedá chovat v jedné voliéře nic jiného, jsou to ptáci velmi teritoriální a každého vetřelce ihned zlikvidují. Jediné, co s nimi jde chovat, jsou japonské křepelky, které jim v hustém přízemním porostu zdárně unikají. Důvod, proč jsem je k nim umístil je , že arassariové jsou vyběrači hnízd ostatních ptáků a živí se vejci a mláďaty křepelek, které každý den snesou vejce, což je pro ně vítaným zpestřením jídelníčku. Naučili se vyhledávat snesená vajíčka ve velmi hustém porostu a mě tím odpadla starost zajišťovat přísun vaječné potravy.

Arassariové ihned po dovezení obsadily budku a denně v ní nocovali. Asi po 2 letech jsem pozoroval počátky námluv.Z toho usuzuji, že dospívají ve dvou až třech letech. K prvnímu hnízdění došlo koncem června. I když spávali v budce ve venkovní voliéře, samice snesla vejce do kmenové budky ve vnitřní ubikaci, kde bylo o něco chladněji, než ve venkovní voliéře. Na výběr dostali 4 budky, všechny byly kmenové, 2 postavené na víšku a 2 ležaté. Vybrali si tu nejmenší ležatou, průměr dutiny asi 20cm a délku 60 cm.

První vejce samice snesla koncem června, bylo velikosti vajíčka zakrslé slepice a bylo celé bílé. Snůška pokračovala den po dnu, až nanesla 3 vejce. Zasedla při snesení 2. vejce. Při zahřívání se oba rodiče pravidelně střídali strava, dokáží konzumovat velké množství čerstvích kopřiv, listu černého bezu i jiné rostliné potravy. Přes zimni období jim přidávám do krmení sušené kopři, samec útočně bánil své teritorium pronikavým křikem a tlučením zobáku do větví.

Kontrolu budky snášeli velmi dobře.Prováděl jsem ji vždy, když docházelo ke střídání. Po 15 dnech se vylíhla první 2 mláďata. Byla celá nahá bez náznaku jakéhokoliv chmýří. Další den se vylíhlo i 3 mládě. Ale to jsem bohužel už našel uhynulé.

U těchto ptáků je těžké poznat, jestli jsou mláďata nakrmena, protože nemají volata a potrava jim jde rovnou do žaludku. Takže to bylo bud a nebo.

Prvních 10 dnů rodiče mláďata krmili pouze hmyzem (cvrčky,moučnými červy,kobylkami a velkými červy), ovoce si ani nevšimli.Po 10 dnech začali brát i ovoce a zelené listy kopřiv a černého bezu. Nebyl pro ně problém vzít 0,5L cvrčků denně a věřím, že by vzali ještě víc. Spotřeba ovoce se taky prudce zvedla, mláďata byla neuvěřitelně žravá. Celý den bylo vidět, jak rodiče lítali s potravou, kterou jemně natrhali a neustále nosili mláďatům.

Asi po 20 dnech jsem pozoroval, jak samec honí samici po voliéře.Zobákem ji tloukl do hlavy a neuvěřitelně ji bil. Když jsem vešel do ubykace, samec se stáhl do kouta a samice ihned letěla ke krmení. Byla tak hladová, že by už asi dlouho nevydržela. Začal jsem jí dávat ještě jednu misku do vnitřní ubykace, tím se situace uklidnila. Samec totiž nedopustil, aby samice opustila vnitřní ubykaci, musela sedět na budce a krmit mláďata potravou, kterou jí samec přinesl.

Na to, jak byla mláďata holá a bez chmíří, staří je moc nezahřívali. Většinou se starali o krmení, málokdy jsem viděl, že by jeden z nich trávil delší dobu v budce.

Po třech týdnech se u mláďat začali objevovat stonky peří a otvírat se oči. Zajímavé na nich je, že mají od vylíhnutí výrůstky pod kloubem, o které se při sezení opírají. V málo dostupné literatuře se uvádí, že mláďata mají extrémně velké zobáky. Nic takového jsem nepozoroval, zdály se mě úměrné délce těla mláděte.

Mladí vylétli mezi 5 až 6 týdnem, nebyly ještě úplně opeření, ale takovou aktivitu umláďat jsem ještě neviděl. Skákali z větve na větev a neustále poletovali sem a tam. Ihned od prvního dne vyletění začali brát potravu sami, i když je rodiče ještě je asi 14 dnů přikrmovali. Do vnitřní ubykace se už ale nevrátili, obsadili jednu ze 3 budek ve venkovní voliéře, kde pak nocovali všichni čtyři společně.

Po vyletění jsou mláďata asi o 1/3menší a zbarvení peří je bledší. Zobák se začíná barvit a dorůstat až po dvou až třech měsících. Okruží kolem očí mají fialově modré, do černé barvy se dobarvuje asi za 3 týdny po vyletění. Ze začátku byla mláďata velmi zvědavá, když jsem vešel do voliéry, ihned ke mně přiskákala a nechala se pohladit. Odstupem času ale zdivočela.

Krmení arassariů musí být rozmanité, stejné ovoce vezmou maximálně 2 dny po sobě. Pak musím dát jiný druh ovoce. Krmím je čerstvým ovocem v létě a mraženým ovocem v zimě. Denně dostávají krájená jablka,hrušky a rajčata,kterých vezmou velké množství. Dále jim podávám moruše ,třešně ,rybíz, jeřabiny, vařenou rýži, hroznové víno, hloh. Málokdy vezmou citrusové plody a banány. Z živočišné potravy berou cvrčky, sarančata, moučné červy, velké červy, a občas je vidět, jak chytají mouchy a motýly. Zkoušel jsem i myšata, ale těch si nijak nevšímali.

Velmi rádi se v létě koupou(2 až3 krát denně). Moc jim chutná zelená vy.

Na zimu jich přemisťuji do vnitřních ubykací, kde se teplota pohybuje okolo 18 stupňů.

Je škoda, že se tito krásní opeřenci objevují v chovech tak málo. Byl bych rád, kdyby se podařilo je odchovat ještě někomu jinému. Věřím, že generace odchovaná v našich podmínkách bude odolnější a více rozšířená mezi chovateli.